Snad nejvíce podzemních prostor se nachází pod Brazílií. Zdá se, jako by tato čtvrtá největší země na světě byla jakýmsi pojítkem či křižovatkou ostatních kultur. Podle archeologů byla Brazílie osídlena již před 60 000 lety, tedy v době, kdy na evropském kontinentě obývali lidé teprve jeskyně.

Tento chod prý hlídají divocí indiáni zvaní Netopýří lidé, kteří jsou strážci podzemí. V místní řeči se jim říká Morcegos. Jsou malí, černí a podle popisu se nejspíše podobají troglodytům. V roce 1925 do této oblasti pronikl slavný kartograf a cestovatel Percy Harrison Fawcett spolu se svým synem Jackem. Fawcet prý objevil při svých dřívějších expedicích důkazy o tom, že Brazílii obývala v dávných dobách lidská rasa na vysoké technické úrovni, která se později stáhla do podzemí. Vždyť i bůh Quetzalcoatl kdysi přišel za svým národem chodbou z nitra země.

Neohrožený cestovatel chtěl údajně najít ruiny dávného města, které objevili portugalští dobrodruzi v roce 1753. Zpráva o jeho výpravě skutečně existuje a je uložena pod číslem 512 ve státním archivu v Riu de Janeiru. Anglická veřejnost sledovala tehdy napjatě průběh celé jeho cesty a také noviny pravidelně informovaly veřejnost o průběhu výpravy. Fawcett však zmizel náhle a beze stopy, jako při události z roku 1928, když se při nepokojích v zemi ukrylo v podzemí Roncadoru na 1000 lidí. Nikdo o nich již nikdy neslyšel.

Také toto tajemství nebylo dosud odhaleno a dnes, stejně jako například okolo americké hory Mount Shasty, hlásí místní lidé výskyt tajemných světelných létajících objektů, připomínajících UFO. Skrývají se snad pod Roncadorem a ostatními podezřelými místy naší planety opravdu nějaké vchody do „nebeských měst“ ukrytých kdesi v tajemném labyrintu podzemních prostor? Zajímavé je, že ač podnikáme cesty do vesmíru a na Měsíc, pátrání po tajemných jevech na naší planetě jaksi zůstává stále na okraji našeho zájmu. Možná budou časem nalezeny a předloženy jiné závažné důkazy pro tvrzení, že v hlubinách naší země existuje ještě jeden, nám dosud neznámý svět.

-koniec-

Všetky časti nájdete na tejto adrese.

Magdalena Zachardová

Zdroj: http://magdalenazachardova.pise.cz/

AUTORKINE KNIHY je možné zakúpiť i na tejto adrese.

 

Súvisiace:

Seriál: Tajemný svět v podzemí
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-tajemny-svet-v-podzemi

Magdalena Zachardová
http://www.cez-okno.net/autor/magdalena-zachardova

 

Dnes už kultová kniha Klausa Donu: ZAKÁZANÁ ARCHEOLÓGIA je, ak to tak môžeme povedať, bibliou alternatívnej archeológie v najlepšom slova zmysle. Pán Dona svojimi skúsenosťami a serióznym prístupom neochvejne dláždi cestu "zakázaným" poznatkom do konzervatívneho sveta tradičnej vedy a vyráža tak z rúk skeptikov obvyklé tromfy, ktorí alternatíve radi vytýkajú povrchnú senzáciechtivosť. Vychutnajme si prednášku plnú doložených faktov! (english below)

KLAUS DONA: Presence of the extraterrestrial civilizations on Earth in the past 2/2

Všetky časti nájdete na tejto adrese.

© Klaus Dona
Video môže byť šírené jedine celé, bez zmien a zadarmo vrátane celej tejto poznámky.
Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International License

A marathon of presentations, which contains also the information that has been unpublished so far, likely fulfilled the expectations of even the most discerning viewer. Final surprise – gradually, they will all be published in full length!

 

Súvisiace:

KLAUS DONA Výber
http://www.cez-okno.net/rubrika/klaus-dona-vyber

PYRAMÍDY V EURÓPE A V ČR (12.-14. 6. 2015)
http://www.cez-okno.net/clanok/pyramidy-v-europe-a-v-cr-12-14-6-2015

Editoriál: ŽIVOTOPIS ZEME
http://www.cez-okno.net/clanok/editorial-zivotopis-zeme

 

„Falzifikát se od originálu liší tím, že vypadá opravdověji.“
Ernst Simon Bloch (1885-1977), německý filozof
Rok co rok navštěvují miliony lidí muzea po celém světě a obdivují archeologické nálezy, které byly s vynaložením velké námahy a značných peněžních částek získány z těžko dostupných vrstev půdy nebo mořského dna. Můžeme si však být opravdu jistí, že všechny vystavené exponáty jsou originály nalezené v místě vykopávek a průzkumů? Nejsou mezi nimi i dokonalé napodobeniny, zdařilé falzifikáty?

Předmluva

Ať už se jedná o sošku krásné Nefertiti, poklad krále Priama nebo zbytky minojské kultury - všechny tyto artefakty a okolnosti jejich nálezu jsou dodnes obestřené rouškou tajemství a podezřením z nekalých praktik. Každý z těchto objevů má svou vlastní, podivuhodnou a ne vždy zcela průhlednou historii, která nás při bližším prozkoumání nutí k zamyšlení. Podobnými záhadami je obestřeno i mnoho jiných archeologických nálezů, ať už jde o kosti prehistorických zvířat, nejrůznější zkameněliny nebo skalní malby. Na jejich základě bychom si měli vytvořit obraz toho, jak žili naši dávní předkové. Jde však vždy o spolehlivé zdroje informací?

Archeologové označují za falzifikát pouze takový artefakt, který byl prokazatelně vytvořen s vědomým úmyslem vydávat za archeologický nález něco, co jím ve skutečnosti není. Vedle takových případů však existuje velké množství replik, které sice do značné míry odpovídají originálům, podle názoru archeologů však nebyly svými autory vydávány za „pravé". Tito umělci prý do svých napodobenin úmyslně zakomponují chyby, aby je odborníci mohli - někdy později - snadno odhalit. Tak zní teorie, realita však vypadá často jinak. Hranice mezi originálem a falzifikátem se snadno smazávají, jak ukázalo například nedávné prozkoumání helmy starověkého bojovníka v Muzeu starověku v Manchesteru.

„Potvrdilo se naše původní podezření, že díl chránící nos je skutečně novodobým doplňkem helmy," uvedl Manolis Pantos, expert z britské laboratoře Daresbury-Synchrotron. Pantos a jeho kolegové podrobili helmu prohlídce pod vysokoenergetickými paprsky světelných částic. Za pomoci různých metod spektroskopie (od rentgenového ohýbání přes rentgenovou fluorescenci až po analýzu infračerveným zářením) dokázali Pantos a jeho kolegové přesně zmapovat krystalickou strukturu korintské helmy a s jistotou stanovit, že nosní ochrannou příčku tvoří slitina mědi a zinku, která pochází mimo veškerou pochybnost z 19. století. Manolis Pantos byl s výsledkem zkoumání nadmíru spokojený a podotkl k tomu: „Věříme, že tento případ přiměje další badatele a kurátory muzeí, aby naši metodu rovněž používali, protože s její pomocí mohou zkoumat celé sochy, nehledě na to, zda jsou zhotovené z bronzu, slonoviny nebo mramoru."

Odvážní kurátoři používající moderní metody? To je málo pravděpodobné!

Přinejmenším v Německu jsem během svých rešerší zjistil, že prakticky nikdo ze zodpovědných činitelů nemá zájem o to, aby byla odborně prověřena pravost exponátů, které ve svých muzeích vystavují. Ani když jde o vysloveně podezřelé artefakty. Někteří odborníci takové falzifikáty dokonce úmyslně „kryjí" z obavy, aby snad politici a širší veřejnost nezačali pochybovat o smyslu a důležitosti jejich akademické činnosti. Němečtí archeologové jsou zajedno v názoru, že každý objev musí být zachován v tom stavu, v jakém byl nalezen, protože jinak by hrozilo znehodnocení muzejních exponátů. Jak dlouho ještě bude elitářská skupinka velmi dobře placených „expertů" vodit za nos zbytek národa?

Vydejme se společně po stopách těch nejobludnějších archeologických podvodů, o nichž se lidé dodnes nic nedozvěděli - a to nejen z finančně-politických, ale zcela zjevně i kulturně-politických důvodů.

-pokračovanie-

Erdogan Ercivan

VŠETKY časti tohto seriálu postupne nájdete na tejto adrese

 

Súvisiace:

ERDOGAN ERCIVAN Výber
http://www.cez-okno.net/rubrika/erdogan-ercivan-vyber

 

Archeológovia urobili zriedkavý nález blízko malého mestečka Città della Pieve, vedľa Perugie v Taliansku – objavili 2400 rokov starú zapečatenú a nedotknutú etruskú hrobku. Pohrebná komora obsahuje sarkofág a množstvo predmetov, poskytujúcich fascinujúci pohľad na záhadnú civilizáciu, ktorá zmizla asi pred dvomi miléniami.

Napriek ich rozsiahlemu vplyvu v Európe zostalo len málo pamiatok, pretože literatúra a jazyk Etruskov neprežili. Jediné vedomosti o Etruskoch pochádzajú z archeologických nálezov spolu so spismi gréckych a rímskych autorov, učiniac najnovší objav o to významnejším, pretože sľubuje odhalenie nových pohľadov na jednu z najfascinujúcejších kultúr starovekého sveta.

Mapa zobrazujúca rozsah Etrúrie a Etruskej civilizácie. Mapa zahŕňa 12 miest Etruskej Ligy a pozoruhodné mestá založené Etruskami. Zdroj: Wikimedia

Objav nedotknutej etruskej hrobky

›› Discovery News prinieslo správu, že hrobku objavil farmár, keď oral pole na svojom pozemku v blízkosti mesta Città della Pieve pri Perugii. Keď zavolali archeológov, boli prekvapení, že našli perfektne zapečatené dvojité dvere vyrobené z ťažkého kameňa. Vo vnútri objavili obdĺžnikovú komoru s dvomi sarkofágmi, štyrmi mramorovými urnami obsahujúcimi pozostatky zosnulých po kremácii, mramorovú hlavu mladého muža zlomenú na úrovni krku, a početné predmety nachádzajúce sa v hroboch vrátane keramiky, obetných váz a nedotknutých keramických džbánov.

Hrobka bola nájdená v blízkosti malebného historického mesta Città della Pieve Zdroj: (corriere pievese)

Sarkofágy a ich nápis

Clarita Natalini z archeologického vedenia Umbrie povedala pre Discovery News, že jeden zo sarkofágov je vyrobený z alabastru, zatiaľ čo druhý je pokrytý maľovanou omietkou.

Mramorový sarkofág obsahuje mužskú kostru a je na ňom dlhý nápis, zahŕňajúci meno „Lars”, ktoré sa môže týkať jednotlivca vnútri truhly. Natalini a jej tím dúfajú, že dokážu z nápisu dešifrovať viac, vrátane priezviska zosnulého, mien jeho rodičov a jeho vek v čase smrti.

Sarkofág pokrytý omietkou tiež obsahoval nápis, avšak truhla bola poškodená už v staroveku a nápis teraz tvoria tisícky fragmentov. Napriek tomu sarkofág zostáva zapečatený a archeológovia očakávajú, že vnútri nájdu ďalšiu kostru.

Objav etruských sarkofágov a nápisov je významný, pretože také nálezy sú nesmierne zriedkavé, a poskytujú možnosť dozvedieť sa viac o tejto starovekej kultúre.

„Problém pochopenia etruskej kultúry pramení zo skutočnosti, že sa z nej nezachovalo veľa,” napísal výskumník Petros Koutoupis na webovej stránke ›› Ancient Origins. „Napriek rozlúšteniu jedinečného etruského jazyka bolo objavených len veľmi málo nápisov, a tieto novoobjavené nám poskytujú ohľadom tejto záhadnej skupiny národov viac otázok než odpovedí. Okrem toho, tieto nápisy nám nikdy neposkytnú vhľad do samotnej kultúry, len do ich rituálov, ktoré boli v tej dobe neznáme dokonca aj ich susedom.”

„Akokoľvek boli tajomné, práve prostredníctvom etruských pohrebov a hrobiek sa odhalila samotná objektívna pravda o tomto záhadnom národe,” Koutoupis dodáva: „Odhalila sa nám ich sociálno-politická organizácia, zvyky a náboženstvo; ich názory na život po smrti, dušu a duchovnosť v rámci prírody a sveta. Aj keď, podobne ako pri ich nápisoch, mnoho otázok zostáva naďalej nezodpovedaných.”

Ležiaca postava na poklope jednej z mramorových urien nájdených v hrobke. Foto: Soprintendenza Archeologia Dell’Umbria

Príklad vypracovanosti etruskej hrobky: Nástenná maľba v pohrebnej komore zvanej Hrobka leopardov a etruské pohrebisko Tarquinia v Lazio, Taliansko. Zdroj: Wikipedia

Discovery News prinieslo správu, že obsah nedávno objavenej hrobky bol prevezený do múzea v Città della Pieve kvôli obnove a ďalšiemu štúdiu. V blízkej budúcnosti sa plánuje vystavenie nálezov verejnosti.

April Holloway

5. december 2015

Zdroj: http://www.ancient-origins.net/news-history-archaeology/unlooted-etrusca...

© Ancient Origins, Všetky práva vyhradené

Preklad: PH

Korektúry: Yezid

exkluzívne.cez.okno

 

Súvisiace:

Etruskovia v skratke
http://www.cez-okno.net/clanok/etruskovia-v-skratke

Etruskovia
http://www.cez-okno.net/etruskovia

 

Indický Tádž Mahal je považovaný za jednu z najkrajších stavieb na svete a za skutočný prejav lásky muža k žene. Príbeh o Tádž Mahale pozná väčšina ľudí z rozprávania sprievodcov. Podľa neho stavbu navrhol iránsky architekt Ustad Isa pre indického šacha Džahána z dynastie Mogul ako pomník jeho manželky Mumtaz Mahal, ktorá zomrela pri pôrode.

Článok nájdete na tejto adrese

Zdroj: http://www.suenee.cz/

 

Súvisiace:

360° Tádž Mahal
http://www.cez-okno.net/clanok/360/360-tadz-mahal

 

„Falzifikát se od originálu liší tím, že vypadá opravdověji.“
Ernst Simon Bloch (1885-1977), německý filozof
“Borchardt byl nejen všestranně vzdělaný akademik, ale také zanícený vlastenec. Při všech svých podnicích sledoval také cíl, aby se německá muzea mohla jednoho dne měřit bohatstvím a nádherou svých exponátů s nejvýznamnějšími muzei největších koloniálních mocností Anglie a Francie - se slavným Louvrem a neméně proslulým Britským muzeem. A při uskutečňování tohoto cíle byl ochoten použít jakékoli prostředky.”

LUDWIG BORCHARDT A PODVOD S NEFERTITI

V celých dějinách starého Egypta nenajdeme žádnou druhou královnu, která by byla s trůnem svého chotě spjata tak úzce jako krásná Nefertiti. Do Egypta vlastně přicestovala proto, aby se provdala za Achnatonova otce, faraóna Amenhotepa IV. (1370-1350 př.n.l.). Osud tomu však chtěl jinak. Po náhlém úmrtí faraóna Amenhotepa III. (1403-1370 př.n.l.) skončila v Achnatonově harému a brzy se stala jeho hlavní manželkou. Měli spolu šest dětí. Podle starých textů pocházela tato princezna z daleké země Mitanni a její původní jméno bylo Taduchepa. Ve skutečnosti je však její původ nejasný. Podle teorie anglické egyptoložky Joann Fletcherové z Yorské univerzity byla mumie této panovnice - do té doby považovaná za ztracenou - nalezena v roce 2003 v hrobě KV 35 v Údolí králů. Ostatní egyptologové však tuto hypotézu odmítají a poukazují na řadu vzájemně si odporujících indicií. Dnes převládá v akademické obci názor, že mumie, kterou Fletcherová podrobně zkoumala a pak identifikovala jako Nefertiti, je ve skutečnosti Kija, jedna z Tutanchamonových vedlejších manželek. Druhá mumie, nalezená na stejném místě, je prý královna-matka Teje. Postavu krásné Nefertiti, princezny z daleké země, tak nadále obestírá tajemství. Kdo byla tato žena Nefertiti doopravdy?

Západní svět si udělal o Achnatonově hlavní manželce trojdimenzionální představu až po nálezu její bysty. Objevil ji německý archeolog Ludwig Borchardt v Tell el Amarně 6. prosince 1912. Borchardt a jeho pomocníci našli tento mimořádně půvabný portrét v lokalitě odborně označované „oblast P47-2, místnost 19". Šlo o zbytky starověkého stavení, v němž měl ateliér sochař jménem Thutmose. Tento umělec prý dokázal vytvořit díla tak nádherná, že by před nimi zbledli závistí i renesanční mistři. Nalezenou bystu královny Nefertiti popsal Borchardt těmito slovy:

„Královnina bysta v životní velikosti, vysoká 47 centimetrů. S modrou, nahoře rovně zastřiženou parukou (helmovou korunou), kterou zdobí v poloviční výšce stuha. Původní barvy. Vynikající práce. Popis je k ničemu, musí se vidět!"

Můžeme brát tato slova vážně? Dá se věřit tomu, co Borchardt napsal?

Německý historik dávnověku Adolf Rieth (1902-1984) poskytl na tuto otázku lakonickou odpověď, když v knize Vorzeit gefälscht (Zfalšovaná prehistorie) napsal:

„Každý nález, ať již pravý nebo nikoli, potřebuje - má-li působit věrohodně - nějakou více či méně tajuplnou historku o tom, jak byl učiněn."

Bysta vysoká 47 centimetrů, nalezená ve 47. čtverci plánovací sítě zrovna na Mikuláše, to je více než podivná shoda. Ale když k tomu přistupuje skutečnost, že Borchardt učinil tento fenomenální objev právě v den, kdy byli přítomni prominentní diváci, je to spíš zázrak. Je tady opravdu všechno v pořádku? Kdo vlastně byl Ludwig Borchardt?

Na přelomu 19. a 20. století mezi sebou evropské národy soutěžily o to, komu se podaří nejvýznamnější archeologické objevy. V popředí stály francouzské a britské expedice, které měly k dispozici nejvíc peněz, díky čemuž si dokázaly zajistit potřebné licence pro vykopávky v nejslibnějších archeologických lokalitách. V této konkurenčně priostrené situaci jmenovala Pruská akademie v roce 1898 Ludwiga Borchardta vědeckým atašé při Císařském generálním konzulátu v Káhiře. Díky tomuto přímému zastoupení se věci daly do pohybu a peněžní dary soukromých sponzorů brzy umožnily prvnímu týmu německých archeologů začít s vykopávkami v oblasti Gízy. Počet německých podnikatelů, kteří se jako mecenáši podíleli na financování dalších archeologických podniků, se neustále zvyšoval. Borchardt kromě toho úzce spolupracoval s Německou společností pro Orient, což jeho aktivitám propůjčilo oficiální charakter a navíc mu umožnilo žádat o finanční dary i stát.

Ludwig Borchardt, povoláním vlastně architekt, totiž rozhodně nebyl typ divokého dobrodruha a hledače pokladů. Žil se svou velkou láskou Mimi Borchardtovou (rozenou Emilií Cohenovou, 1877-1938) v přepychové vile na březích Nilu a roku 1909 vstoupil do klubu nazývajícího se Společnost přátel, jehož členy byli také bankéři a podnikatelé, kteří financovali archeologický průzkum v Egyptě. Borchardt byl nejen všestranně vzdělaný akademik, ale také zanícený vlastenec. Při všech svých podnicích sledoval také cíl, aby se německá muzea mohla jednoho dne měřit bohatstvím a nádherou svých exponátů s nejvýznamnějšími muzei největších koloniálních mocností Anglie a Francie - se slavným Louvrem a neméně proslulým Britským muzeem. A při uskutečňování tohoto cíle byl ochoten použít jakékoli prostředky.

Borchardta, který přijel do Káhiry v roce 1895, fascinovala ze všeho nejvíc architektura starověkých vládců Egypta. Byl také prvním, kdo prozkoumal pyramidy v Abúsíru. Díky své neúnavné činnosti si získal pověst odborníka a místní úřady ho pověřily úkolem zkatalogizovat všechny sochy Egyptského muzea v Káhiře. To mu pochopitelně pomohlo získat mimořádný cit pro umělecká díla egyptského starověku. Kromě toho se však Borchardt rád pohyboval i v kruzích padělatelů a jeho soukromou vášní se stalo odhalování falzifikátů. Zašel dokonce tak daleko, že sám zadal těmto podvodníkům několik zakázek - a zdůvodnil to tím, že tak lépe pozná jejich metody.

Obr. Také tento reliéf představující Achnatona s Nefertiti je padělek

Podle názoru současných archeologů se Borchardt pohyboval v tomto podezřelém prostředí jen proto, že sám nakupoval staro-egyptské exponáty pro různá německá muzea a potřeboval mít jistotu, že kupuje výhradně „pravé" zboží. Ale šlo tu skutečně pouze o pravost získaných artefaktů? Nebo se chtěl Borchardt jen ubezpečit, že případný padělek je natolik kvalitní, aby ho příjemci v Německu jako takový neodhalili? Ledacos totiž nasvědčuje tomu, že Ludwig Borchardt byl všemi mastmi mazaný obchodník se starožitnostmi, který neváhal prodávat i padělky. Je znám například vápencový reliéf ukazující faraóna Achnatona s chotí (viz obr.), na němž se Nefertiti stylem zobrazení až nápadně podobá bystě, kterou měl Borchardt - podle vlastního vyjádření - objevit 11. ledna 1913. Přitom se onoho dne vůbec nezdržoval v Tell el-Amarně, nýbrž v Káhiře. Dnes už není pochyb o tom, že reliéf byl narychlo vyroben v dílnách káhirských padělatelů, aby mohl být přidán ke skutečným archeologickým nálezům, jež pak Borchardt rozdělil mezi odběratele nebo vyměnil za jiné artefakty. Prachobyčejný podvod! Tato skutečnost nám také dovoluje vyslovit pochybnosti o tom, zda nakonec i sama slavná bysta Nefertiti není pouze velmi dokonalý padělek.

Stéla, kterou Ludwig Borchardt prodal v roce 1902 Státním muzeím v Berlíně, byla nedávno - díky týmu odborníků pod vedením Dietricha Wildunga - skutečně odhalena jako falzifikát. Při analýze barevných pigmentů našli experti bavlněná vlákna, jež se v daném provedení začala vyrábět až v 19. století. Není nejmenších pochybností, že šlo o kardinální podvod. Je zřejmé, že Borchardt byl všechno jiné, jen ne poctivý obchodník. Bez skrupulí prodával falza a přišel si tak na pěkné peníze. Je vcelku příznačné, že svou zprávu o průběhu archeologických vykopávek v Tell el-Amarně zveřejnil až v roce 1924. Dalo mu nějakou práci, než vymyslel vhodný příběh plný dobrodružství a „zlatokopecké" horečky, který pak posloužil jako důstojný rámec pro tak skvostný objev, jakým byla bysta Nefertiti. Proč by jinak potřeboval dvanáct roků na to, aby zprávu napsal a zveřejnil?

Obr. Královské kartuše z Amarny

Když Ludwig Borchardt odjel v roce 1911 do Tell el-Amarny, ocitl se pod velkým tlakem Berlína, který očekával, že činnost expedice bude korunována úspěchy v podobě významných nálezů. Jeho první starostí bylo postavit dům pro členy týmu a před něj vyvěsit na stožár černo-bílo-červenou vlajku, aby bylo už na dálku patrné, že tam všechno probíhá v německé režii Teprve pak přijel tým odborníků a dalšího personálu. Kromě Borchardtova asistenta Hermanna Rankeho (1878-1953) to byli dva stavební mistři a stavební předák placení německou vládou, zeměměřič, kuchař, kvalifikovaný předák a zhruba stovka pomocných dělníků. Pomocí plánovací sítě rozdělili archeologové oblast, v níž chtěli provádět průzkum, na čtverce, které označili zleva doprava písmeny a odshora dolů čísly. Už během prvního dne vykopávek našli nahrubo opracovanou a zjevně nedokončenou vápencovou sošku. Usoudili z toho, že na tom místě mohl mít dílnu starověký sochař. A skutečně - netrvalo dlouho a Borchardtovi lidé objevili víčko ze slonoviny, na němž byl vyryt nápis Vrchní sochař Thutmose.

Ludwig Borchardt proto rozhodl, že tam budou kopat dál:

„Tak se na ten ateliér sochaře Thutmose podíváme trochu důkladněji!"

Jen o několik dní později už z pouštního písku vyčnívaly zbytky zdiva a začalo se rýsovat, kde asi měl starověký umělec ložnici, kuchyň, dílnu. Protože tam archeologové a jejich pomocníci našli velké množství střepů nádob, nástrojů a portrétových masek, bylo zřejmé, že jde o mimořádně úrodnou lokalitu. Borchardt proto rozhodl, že budou kopat hlouběji, než je při běžném odkrývání zdiva běžné. Pozornost badatelů brzy upoutala místnost označená číslem 19. Nebyla velká, mohla mít nanejvýš deset metrů čtverečních; zdálo se však, že je z archeologického hlediska nejzajímavější. Našel se tu větší počet malých modelových byst z vápence a rukou odlitých ze sádry.

11. ledna 1913, krátce po 13. hodině, právě když se Borchardt oddával polední siestě, přiběhl chlapec s lístkem, na němž byl vzkaz od jeho asistenta: Naléhavé! Kolorovaná bysta v životní velikosti v domě P47! Ranke.

Borchardt se okamžitě vydal na místo nálezu, kde na něj jeho asistent už netrpělivě čekal. Ranke mlčky ukázal do metr hluboké jámy, kde z půdy vyčníval štíhlý ženský krk. Borchardt udělal krok vpřed a svezl se na dno jámy. Pokusil se vytáhnout slibný předmět ze země, nešlo to však.

Obr. Hermann Ranke a Ludwig Borchardt u královny Nefertiti

Velmi opatrně a jen holýma rukama začal odstraňovat okolní materiál. Postupně tak odkryl úzkou bradu, rty a nakonec celý půvabný obličej. Ženskou tvář, která vypadala, jako by se na něj mírně usmívala. Nicméně bystu se ještě stále nedařilo zvednout. Důvodem byla nadměrně velká pokrývka hlavy, nápadně připomínající královskou ozdobu, jíž se na reliéfech pyšnila Achnatonova choť Nefertiti. Trvalo dalších několik minut plných napětí, než se podařilo obnažit i tuto vladařskou insignii a bysta mohla být z jámy bezpečně vyzvednuta. Borchardt neměl od samého počátku nejmenší pochybnosti o tom, že jde o portrét královny Nefertiti, kterou znal z mnoha reliéfových zobrazení.

Bysta pak byla bez velké pompy odvezena do ubytovny archeologů. Povinností Ludwiga Borchardta vlastně bylo neprodleně oznámit vzácný nález egyptským úřadům v Káhiře. Místo toho se však ještě téže noci rozhodl pro něco jiného. Zabalil bystu do několika kusů látky a uložil na dno velké dřevěné bedny. Navrch pak naskládal různé úlomky a střepy z jiných nálezů, takže bedna byla nakonec naplněná až po okraj. Potom ji přikryl víkem, na které napsal červenou křídou: Královská muzea v Berlíně. Úlomky. Teprve pak se odebral na lože, ale tu noc již neusnul.

Tolik tedy příběh vzácného nálezu, jak jej popsal Borchardt. Ale odehrálo se všechno skutečně právě tak, jak to vylíčil? Zcela jistě ne!

-pokračovanie-

Erdogan Ercivan

VŠETKY časti tohto seriálu postupne nájdete na tejto adrese

 

Súvisiace:

ERDOGAN ERCIVAN Výber
http://www.cez-okno.net/rubrika/erdogan-ercivan-vyber

 

Teória britského experta ohľadom hrobky je „neopodstatnená“, hovorí popredný egyptológ.
Jeden z popredných archeológov Egypta sa stráni ostrej diskusie, ktorá vznikla kvôli udalostiam spred viac ako 3 000 rokov: vychýrenému miestu hrobky kráľovnej Nefertiti. Manželka faraóna Nefertiti zomrela asi v roku 1 330 pred Kristom a miesto jej posledného odpočinku nebolo nikdy objavené.

Nicholas Reeves, britský egyptológ, ktorý teraz pôsobí na Univerzite v Arizone, verí, že našiel odpoveď. Minulý mesiac oznámil, že hrobka kráľovnej Nefertiti pravdepodobne leží za jednou stenou hrobky kráľa Tutanchamóna.

Ale Zahi Hawass, popredný archeológ a predošlý minister pamiatok Egypta povedal pre Telegraph, že pán Reeves rozširuje „neopodstatnenú” teóriu.

„Pán Reeves nám predal vzduch”, povedal pán Hawass počas interview v Káhire. „Potvrdzujem, že za stenou nie je vôbec nič.“
„Mal úspech, keď povedal niečo vzrušujúce - hrobka Nefertiti je vo vnútri hrobky Tutanchamona. Ale jeho teória je neopodstatnená."

Pán Hawass sľúbil, že pán Reeves nebude mať povolené otestovať svoju predstavu.

„Nedovolím – a nedovolil by to žiadny archeológ – urobiť otvor do Tutanchamonovej hrobky,” povedal. „Hrobka je veľmi zraniteľná; akýkoľvek otvor môže vystaviť maľby úplnému zrúteniu."
Pán Reeves založil svoju teóriu na obrázkoch interiéru Tutanchamonovej hrobky s vysokým rozlíšením. Verí, že cez praskliny a štrbiny sú slabo viditeľné dva tajné prechody.
V nedávno uverejnenej štúdii pán Reeves vykladá svoju vieru, že jedna chodba by mohla viesť do obyčajnej skladovacej miestnosti a ďalšia by mohla viesť k hrobke Nefertiti.

Mamdouh al-Damaty, súčasný minister pamiatok povedal, že je 90-percentná šanca, že za stenami Tutanchamonovej hrobky existujú ukryté komory.

Ale pán Hawass trval na tom, že nová teória nie je ani len hodná skúmania.

„Nie je logické, že každý archeológ príde s nejakou predstavou a vy ho budete nasledovať – pretože teórie sa nezakladajú na dôkaze," povedal. „Nie je ani jednopercentná šanca, že Reevesova teória je správna."

Pán Reeves verí, že hrobka Tutanchamona bola pôvodne vybudovaná pre kráľovnú Nefertiti a že ona leží nerušená za tým, čo verí, že je deliaca stena.

Naproti tomu pán Hawass verí, že faraónova hrobka bola pôvodne vybudovaná pre jeho brata, Ay. Predpokladá, že kvôli tomu, že Tutanchamon zomrel náhle a nečakane, bol pochovaný v hrobke svojho brata.

Tutanchamonova posmrtná maska, Obr. Harry Potts/flickr «

Čo sa týka miesta odpočinku kráľovnej Nefertiti, pán Hawass má inú teóriu; hovorí, že leží v Amarne, v pozostatkoch starovekého hlavného mesta v Nílskom údolí.

Pán Hawass tiež verí, že jedna z dvoch múmií žien nájdených v Údolí kráľovien je v skutočnosti Nefertiti.

Tieto dve múmie boli presunuté z hrobky KV 21 do Egyptského múzea kvôli testom DNA.

DNA neznámej múmie sa porovná s DNA nedávno objavenej múmie kráľovnej Mutnodjmet, sestry Nefertiti.

Tieto testy by odhalili pravdu, povedal pán Hawass, a nasledovanie teórie pána Reevesa nedáva žiadny zmysel a riskuje poškodenie Tutanchamonovej hrobky.

›› Väčší obrázok
Foto: Kenneth Garrett

„V Egypte nie je nikto – či už minister archeológie alebo ktokoľvek iný – kto by prevzal zodpovednosť za urobenie čo i len škrabanca v Tutanchamonovej hrobke,” povedal pán Hawass.
„Takže to je dôvod, prečo si myslím, že tá predstava je mŕtva."

Magdy Samaan

27. december 2015

Zdroj: telegraph.co.uk

Obrázky: redakcia

Preklad: PH

Korektúry: Yezid

exkluzívne.cez.okno

 

Súvisiace:

Ostuda světové egyptologie
http://www.cez-okno.net/clanok/ostuda-svetove-egyptologie

Čo sa ukrýva na druhej strane?
http://www.cez-okno.net/clanok/co-sa-ukryva-na-druhej-strane

Spoznajte pravého majiteľa Tutanchamonovej hrobky. A možno tam stále je
http://www.cez-okno.net/clanok/spoznajte-praveho-majitela-tutanchamonove...

Spoločná hrobka Tutanchamona a Nefertity
http://www.kemet.sk/clanok/spolocna-hrobka-tutanchamona-a-nefertity

Nefertity
http://www.kemet.sk/vladca-vladkyna/nefertity

Tutanchamon
http://www.kemet.sk/stitok/tutanchamon

Hrobka KV 62
http://www.kemet.sk/stitok/hrobka-kv-62

 

Průměrná výška dnešního člověka je někde okolo 170 cm. Nebylo to tak vždy. Byly doby kdy člověk dosahoval průměrně daleko menšího či naopak většího vzrůstu než dnes. Pověsti z různých míst světa hovoří o existenci trpasličích ras i ras obrů. Mimo to se v mýtech různých národů setkáváme se zvláštními tvory na půl lidmi a na půl zvířaty, jazykem dnešní doby genetickými mutanty.

Svět trpaslíků

Nejznámějším nálezem lidí menšího vzrůstu představují obyvatelé indonéského ostrova Flores, kteří dosahovali průměrné výšky jednoho metru a vyhynuli před 12000 lety. Ve skutečnosti však existuje celá řada dalších důkazů lidí ještě menšího vzrůstu v různých koutech světa.

Nálezy v předinkovských ruinách Sacsayhuamanu i v dalších prehistorických městech si vědci nedovedou vysvětlit. Chodby jsou tak úzké, že by jimi neprošlo ani malé dítě. Přitom opotřebení viditelné na chodech a stěnách chodbiček nasvědčuje tomu, že byly používány.

Našly se rovněž překrásně vypracované předměty denní potřeby ze slonoviny - například v Shemye na Aleutských ostrovech nebo perfektní hroty šípů, dlouhé sotva patnáct centimetrů, vyrobené nepochybně lidskýma rukama. Tyto maličké předměty nám podávají svědectví o tom, že tito lidé museli být velice malého vzrůstu.

Důkazy naznačující existenci maličkých lidí se nacházejí i na území severní Ameriky. Zde se v roce 1932 podařilo najít malou trpasličí mumii. Tento trpaslík zvaný Pedro byl nalezen dvěma zlatokopy na úpatí hory San Pedro ve státě Wyoming. Tento sedící mužíček měří neuvěřitelných 33 centimetrů. Má malou zploštělou hlavu, vypouklé oči a poměrně úzké rty. Jeho kůže má žlutohnědou barvu. Objev vyvolal senzaci a mnoho vědců považovalo nález za podvrh.

O trpaslících se zmiňuje také řada legend v Asii, Polynésii i v Evropě.

Svět obrů

Nejznámější zmínka o obrech je v Bibli. Píše se v ní, že obři žili na Zemi v předpotopních časech.

"Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikali na zemi obři, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní."
1. Mojžíšova, 6,4

Důkazem dávné přítomnosti obrů na Zemi může představovat otisk nohy v žulové skále nacházející se ve Východním Transvaalu v Jihoafrické republice. Obřímu otisku místní lidé říkají „boží stopa" a měří kolem 1,2 metru na výšku. Rakouský badatel Klaus Dona místo navštívil také a odhaduje, že autor šlápoty by musel měřit mezi 7 až 7,5 metru. Dona vychází z objevu obřích kostí, které nalezl v roce 1964 na jihu Ekvádoru. Podle něj se stopa jeví, jako když člověk šlápne do bahna a pak nohu vytáhne, čímž se trochu poškodí jasný obrys otisku u prstů.

Množství důkazů dosvědčujících existenci rasy obrů je dokonce ještě větší. Pozůstatky obřích lidských bytostí byly nalezeny prakticky v každé části planety: v Tunisku, Pennsylvánii, Texasu, Filipínách, Sýrii, Maroku, Austrálii a pohoří Urbasa ve Španělsku. Zřejmě nejznámějším a vědecky nejuznávanějších příkladem je „Jávský obr” nalezený jižně od Číny.

Podobné lidské pozůstatky byly nalezeny v jižní Číně. Tyto nálezy odhalily ohromné lidské tvory, kteří měli na každé končetině šest prstů. Zdá se, že tato podivná charakteristika není u této rasy lidí nic zvláštního, jak ukazují další příklady. V sovětské Gruzii byly nalezeny kostry mužů vysokých mezi 2,7 až 3 metry, kteří rovněž měli šest prstů na rukou i nohou.

Mutanti

Asi nejznámějším příkladem mutantů je tvor napůl ryba a napůl člověk. Objevuje se v sumerských i řeckých legendách. V řeckých mýtech se hovoří o minotaurovi, kříženci člověka a býka, který žil v labyrintu na ostrově Kréta. Sošky a vyobrazením mutantů lze nalézt v Egyptě i Číně.

Obtížné je to již s kosterními pozůstatky těchto tvorů. V Egyptě byly nalezeny pomíchané kosti těchto tvorů ve speciálních rakvích. Je patrné úsilí starých kultur zamést veškeré stopy po těchto tvorech. Existují přitom tři možnosti, jak mohli vzniknout.

První možnost představují přirozené mutace. I dnes se vyskytují různí abnormální jedinci např. tele s dvěma hlavami.

Druhá možnost představuje genetické pokusy mimozemšťanů. I dnes se v rámci fenoménu únosu do UFO hovoří o pokusu vytvořit novou lidskou hybridní rasu křížením lidí a mimozemšťanů.

Třetí možnost představuje genetické experimentování samotných lidí. Když přijmeme fakt, že na Zemi v minulosti existovali vyspělé civilizace, pak jistě měli znalosti i s oboru genetiky. Tak, jako my se snažíme klonovat různé jedince a mísit tu geny rajčat a ryby, tu zase jiných tvorů, tak jistě se o to pokoušeli i oni s různými cíly. Výsledkem mohl být vznik těchto mutantů. Tvor napůl člověk a ryba mohl být využíván v podmořských pracích.

Proč se výška lidí mění?

V posledních desítkách let průměrná výška člověka stále vzrůstá. Je to vysvětlováno kvalitnější výživou. Existuje, ale i jiné vysvětlení z pohledu esoterického poznání. Končí doba dostředivá a začíná odstředivá, tzn. mění se vliv (vibrace) doby. To má vliv na myšlení lidí, ale i na výšku populace. V dobách kdy jsou odstředivé vlivy velmi silné se na zemi objevují i 6metroví lidé. Naopak v dobách kdy je výrazně posílená dostředivost dosahují lidé velikosti jenom desítky centimetrů.

Když ještě nebyli na Zemi lidé je možné, že se tyto vlivy projevovaly na velikosti rostlin a zvířat. Právě v silně odstředivých dobách jsme se na Zemi mohli potkat s obřími plavuněmi a přesličkami v prvohorách, či obřími plazy v druhohorách.

Zdroje

http://magdalenazachardova.pise.cz/123-existovali-na-nasi-zemi-trpaslici...
http://www.velkaepocha.sk/2012092520078/Zili-obri-Obri-stopa-ve-skale-by...
http://www.velkaepocha.sk/2010020912368/Teorie-tri-lidskych-druhu-lide-o...
http://magdalenazachardova.pise.cz/140-mutanti-v-cine-a-tajemne-hrobky-v...
http://www.velkaepocha.sk/2013062321354/Morske-panny-jsou-skutecne-rikaj...

Petr Bajnar

Zdroj: http://bajnar.blog.idnes.cz/

 

Súvisiace:

Hyperborea: bájná země severu
http://www.cez-okno.net/clanok/hyperborea-bajna-zeme-severu

Petr Bajnar
http://www.cez-okno.net/autor/petr-bajnar

 

Poušť Gobi ležící na hranici Číny a Mongolska patří k nejsušším místům Země. Nebylo tomu tak vždy. Podle řady legend i archeologických nálezů před více než 12000 lety byla tato oblast úrodnou zemí a zároveň centrem jedné z velkých civilizací minulosti.

Jiný proud našel cíl svého putování v oblasti dnešní pouště Gobi a založil zde Ujgurskou říši. sahající od tichomořského pobřeží až k Uralu. Na jihu hraničila s Iránem na Indií. Na severu zahrnovala rozsáhlé území Sibiře. Ujgurové dosáhli vysokého stupně civilizace a kultury. Znali písmo a měli rozsáhlé vědomosti o astrologii, hornictví, výrobě textilii, architektuře, matematice, zemědělství a lékařství. Uměli mistrně zdobit hedvábí či zhotovovat sochy ze zlata, stříbra, bronzu či hlíny. Podle čínských legend dosahovala tato civilizace největšího rozkvětu před 17000 lety a zanikla před 12000 lety během dalšího velkého přelomu v dějinách Země. Na jejím místě později vznikly civilizace čínské, tibetské, mongolské a další.

O vzkvétající civilizaci s centrem v poušti Gobi hovoří americký jasnovidec Edgar Cayce. Řada jeho klientů podle jeho výpovědi byla obyvateli této prastaré říše. Po některých z nich zde údajně zůstaly ještě v dnešní době odhalitelné stopy. Pokusme se shrnout hlavní možné archeologické indicie svědčící o přítomnosti vyspělé civilizace v prehistorické Asii.

Tajemné město Char Chot

asie3.jpgV centru pouště Gobi se nacházejí ruiny starobylého města Char Chot [2]. Hluboko pod jeho rozvalinami objevil ruský archeolog Pjotr Kuzmič Kozlov (1863-1935) sarkofág. Na jeho víku se skvěl symbol kruhu, rozděleného jakoby svislou čárou. V něm byla uložena dobře nabalzamovaná a dobře zachovalá těla dvou lidí, podle všech známek zřejmě královského páru. Stáří hrobu bylo odborníky podle radiokarbonové analýzy zbytků organických látek odhadnuto na 12 000 let. Tento nález je také zřejmě v jakémsi spojení s ještě daleko senzačnějším světovým objevem. Poblíže Khar Khoty byla místními kočovníky objevena téměř bezedná propast o hloubce 1850 metrů, jejíž stěny jsou tvořeny namodralým sklem, které připomíná glazuru. Podle místních pověstí sjel kdysi z nebe před dávnými věky blesk, který vytvořil tuto hlubokou šachtu.

V současnosti není žádný z odborníků schopen vysvětlit, jak se do šachty glazované střepy připomínající sklo dostaly. Navíc při kontaktu střepů se slunečními paprsky se prý každý úlomek pálí předměty v okolí, jako by byl obdobou malého laseru. Jak je možné, že toto sklo má takové schopnosti? Fantastické nálezy v Char-chotu mohou být důkazem o zdejší vyspělé civilizaci v minulosti. Další teorie hovoří o možnosti, že vstupní brány do legendární podzemní říše Agharty, což je hypotetická rozsáhlá podzemní říše obývaná inteligentními bytostmi, se mají údajně nacházet právě na území Mongolska a Číny.

Cédečka z vesmíru?

V roce 1938 byly jednou čínskou expedicí vedenou archeologem Ťi Pu-tejem v Číně v pohoří Bajanchar-úl nalezeny jeskyní hroby, a v nich kostry malých postav s neobvyklými anatomickými rysy[3]. Tyto postavy měly drobnou stavbu kostry a nepřiměřeně velkou hlavu. V hrobech těchto tvorů bylo nalezeno 716 disků z žuly, nebo podobného velmi tvrdého materiálu. Disky jsou asi 1 cm silné, 22,9 cm v průměru, a uprostřed mají díru, od které se táhnou spirálovitě k okraji rýhy s runami. Na stěnách jeskyní, ve kterých byly uvedené hroby, byly nalezeny nástěnné rytiny, které vyobrazovaly "mapu" sluneční soustavy se všemi známými devíti planetami. Nalezené disky byly vzhledem k podpoře Číny Sovětským Svazem odeslány i ke zkoumání do Akademie věd v Moskvě, kde pokračoval velmi podrobný vědecký výzkum, který přinesl mnohá překvapení. V materiálu disků bylo objeveno velké množství kobaltu, a dalších kovových příměsí. U disků byly také osciloskopem naměřeny silné vibrace, což by vzhledem ke složení napovídalo, že kdysi byly vystaveny silnému elektrickému výboji. Stáří disků bylo stanoveno na asi 12.000 let. Při zkoumání disků zjistili vědci z bývalého SSSR, že součástí struktury disků je i magnetický kobalt a hliník. Většina disků se ztratila neznámo kam a poslední dva by se měly nacházet v muzeu města Xi-an. Zda se jedná skutečně o magnetický záznam poselství z hvězd, se zatím nepodařilo ověřit.

Pyramidy v Asii

Ve 20.stol. byly objeveny desítky pyramid v čínské provincii Šen Si blízko hranic s Mongolskem[4]. Výzkum je komplikován neochotou čínských úřadů zpřístupnit stavby k detailnímu průzkumu. Byly vyrobeny z hlíny, která časem ztvrdla. Jsou údajně protkány mnoha komorami. Uvnitř pyramidy byla prý vytvořena umělá krajina s vesmírnou oblohou a řekami, znázorněnými tekoucí rtutí. Podle dochovaných popisů by měla hrobka skrývat mnohé poklady jako zlaté a stříbrné ptáky, borovice vytesané z jadeitu a další cennosti. Až do loňského roku byly tyto popisy považovány za pouhé legendy. Při posledních výzkumech byla však po obvodu pyramidy odhalena výjimečně vysoká koncentrace rtuti, kterou obsahují veškeré rostliny v okolí, vysoký obsah rtuti má i místní keramika. Stáří pyramid v Číně je odhadováno na 5000 let. Mohou být ale i starší. K dalším nálezům pyramid došlo poměrně nedávno v Uzbekistánu.

Záhadné nálezy v pohoří Ural

Na východních svazích Uralu v okolí řek Narada a Balbanju našli ruští zlatokopové v letech 1991 až 1993 podivné předměty[5]. Většinou pátrají v hloubkách mezi třemi až dvanácti metry a v této vrstvě také objevily jakési miniaturní spirály. Jejich velikost je od3 cmaž po neuvěřitelné tři tisíciny milimetru. Byly zhotoveny z různých kovů - převážně z mědi, ale i z wolframu a molybdenu. Použití těchto kovů v čisté formě je v dnešních podmínkách velmi neobvyklé. Jejich zpracování je velmi náročné, protože wolfram se začíná tavit až při teplotě 3410 stupňů Celsia a molybden při 2650 °C.

Megality na Sibiři

Na hoře Šoria na jižní Sibiři našli výzkumníci absolutně masivně postavenou zeď z žulových kamenů[6]. Váha některých z těchto žulových kamenů se odhaduje na více než 3 000 tun, jak je vidíte níže, mnohé z nich jsou seříznuty „dovyrovnaných ploch s pravými úhly a ostrými rohy.“

Tyto super-megality našel a poprvé vyfotografoval Gergij Sidorov při nedávné expedici do jiho-sibiřských hor. Ruští výzkumníci píší:

Nemáme tu dané žádné měřítko, ale z rozměrů s vyobrazenými lidskými postavami, jsou tyto megality daleko větší (až 2 až 3 krát větší) než největší známé megality světa.Některé z událostí, k nimž došlo během podzimní expedice, by šlo možná nazvat mystickými. Kompasy geologů se chovaly velice divně, z nějakého neznámého důvodu se jejich střelky od těch megalitů odkláněly.

Co by to mohlo znamenat? Všechno, co bylo jasné, bylo, že narazili na nevysvětlitelný jev negativního geomagnetického pole. Mohl by to snad být pozůstatek nasazení pradávné antigravitační technologie?

Tyto megality sahají dost hluboko do mlhy pre-historie, takže domněnky o jejich ‚stavitelích‘, metodách, účelu a smyslu jsou ve skutečnosti čirými spekulacemi a vzhledem k tomu budu váhat s nabídkou vůbec jakéhokoliv postřehu, kromě toho, že nám říkají, že naše prehistorická minulost je daleko bohatší, než jsme kdy snili.

Zdroje

[1] James Churward Světadíl MU: Ztracená kolébka lidstva
[2] http://magdalenazachardova.pise.cz/37-tajemna-sachta-v-pousti-gobi.html
[3] http://www.kpufo.cz/wbm/disky.htm
[4] http://www.matrix-2012.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=4...
[5] http://www.osud.biz/25-09-2012/1615/zahady/zahady-archeologickych-nalezu-6
[6] http://www.cez-okno.net/clanok/nove-objevene-megaliticke-ruiny-v-rusku-o...

Petr Bajnar

Zdroj: http://bajnar.blog.idnes.cz/

 

Súvisiace:

Trpaslíci, obři a mutanti v dějinách Země
http://www.cez-okno.net/clanok/trpaslici-obri-a-mutanti-v-dejinach-zeme

Hyperborea: bájná země severu
http://www.cez-okno.net/clanok/hyperborea-bajna-zeme-severu

Petr Bajnar
http://www.cez-okno.net/autor/petr-bajnar

 

Není to tak dávno, co slovo Mayové bylo jedním z nejčastějších slov v řadě různých médií. Proroctví o konci světa budilo v části populace děs, zatímco sami potomci Mayů marně zdůrazňovali, že konec jednoho cyklu jejich kalendáře žádnou okamžitou katastrofu holywodského stylu nevěští. Oficiální věda klade počátek civilizace střední Ameriky někdy do roku 2000 př.n.l. To je, ale v rozporu s tím co dobyvateli Aztécké říše Cortézovi na každém rohu vyprávěli Indiáni.

„Naši otcové se nenarodili tady, nýbrž sem dorazili ze vzdálené země, jež se nazývá Aztlan. Tam stála vysoká hora se zahradou, v níž přebývali bohové."

Slovo Aztlan znamená Atlantida, země ze které před 12000 lety dorazil proud uprchlíků před její blížící se zkázou na lodích či letadlech. Na území Mexika vybudovali města s chrámy a pyramidy s cílem uchovat prastaré Atlantské vědění. Stejně jako Hopiové měli Mayové a Aztékové záznamy o historii sahající hluboko do minulosti Země. Hovořili o pěti dlouhých érách kdy rozkvět civilizace na zemi střídal její úpadek a pád spojený s velkou katastrofou. Ve spise Popol Vuh Mayové přesně vylíčili průběh potopy světa.

Součástí vyprávění Aztéků je příběh o Quetzalcoatlovi, bílém muži s vousy, který podobně jako v Peru Virakocha byl u počátku Aztéckého vědění, někdy v dávné minulosti lidstva. Jasnovidec Edgar Cayce hovoří o Mexiku, jako o zemi kde se již desítky tisíc let mísili emigranti z Atlantidy, Tichomořské země MU s původním obyvatelstvem. Když na mexickou půdu vstoupil Cortéz, tak byl zpočátku považován za vracejícího se indiánského boha.

Dokonalost Mayů a Aztéků byla především v astronomii. Byli vynikající pozorovatelé oblohy a dokázali přesně předpovědět řadu událostí spojených se zatměními Slunce, Měsíce a planet. Jejich dokonalý kalendář, složený s řady do sebe zapadajících cyklů je daleko propracovanější než ten náš.

Přes všechnu svou slávu indiánské civilizace nakonec velice zle skončila. Příčinu vystihla slova, která zazněla na počátku filmu Apocalypto, odehrávajícím se za soumraku Aztécké civilizace: „Velkou civilizaci nelze dobýt zvenčí, dokud se sama nezničí zevnitř“

To co zničilo podle mého názoru tuto civilizaci byly lidské oběti. Na jejich počátku byla jak jinak ztráta duchovního rozměru a strach. Indiáni se vzdálili od pocitu jednoty z Bohem a začali se obávat příchodu katastrofy, která pravidelně postihuje zemi. Domnívali se, že jí oddálí, když budou Bohu obětovat to, co považovali za nejcennější, tedy lidské životy. Nastaly doslova orgie lidských obětí nedobrovolných i dobrovolných, které znamenaly pro celou kulturu hlubokou karmickou zátěž. Když přišel na počátku 16 stol. Cortéz, stačilo jen pár vojáků, aby zdánlivě nedobytnou říši zničili během chvíle. Co nestačil Cortéz udělaly nemoci, které přitáhli Španělé a na které nebyli Indiáni imunní. Během několika desetiletí téměř celé původní indiánské obyvatelstvo vyhynulo.

To co z civilizace zbylo byl hlavně kalendář a proroctví v něm obsažené. 21.12.2012 skončil jeden z dlouhých cyklů, které se pravidelně střídají na Zemi. Když se v ten den nic nestalo, zájem o proroctví klesl téměř na nulu. Přesto, ale bylo pravdivé. Nehovořilo o katastrofách, ale o změně vlivu doby- vibraci. O něčem co není vidět, ale co přesto ovlivňuje životy nás všech. Když se rozhlédneme kolem sebe tak vidíme, že systém nefunguje a zadrhává. Ještě se daří udržet jeho fungování nějakým tím trikem jako je třeba neomezené tisknutí peněz, ale je jen otázkou času, kdy se zhroutí jak domeček z karet. Pak snad pochopíme, že jen když nahradíme soutěž a boj vzájemností a spolupráci, můžeme úspěšně přežít.

Na závěr ještě zde publikuji malý výtah z knihy autorů Barbary a Zbyška Sikorových: Vesmírní poutníci aneb Odkaz starých Mayů. Ukázka se týká symbolické vize, kterou měla autorka při návštěvě Mexika. Vize země a jejich obyvatel v procesu transformace ze starého věku na nový v období kolem roku 2012:

Všichni s velkým napětím se dívají na tu modrou kouli, co se bude dít, neboť rozhodující hráči jsou na Zemi. Velká show začíná. Přibývá světla, tak jakoby se otevírala brána. Země byla stále v přítmí a nyní se opona zvedá. Je již napůl otevřena. Celá Země svítí jasným světlem. Bytosti na Zemi zavírají oči, nejsou zvyklé na takový žár, takový jas. Ptej se, co se děje.

„Co se to děje?“ Ti, kdož se neptají, jdou do tmy, stále hlouběji do tmy a říkají: „Já nechci světlo. Já chci to, co bylo předtím.“ Ponořují se do stále hlubší tmy, aby korigovali jas, který je ozařuje. Jdou ještě hlouběji… Někteří se zastaví, neboť to světlo je jim příjemné. Důležité je se zastavit a rozpomenout se. Ten, kdo má více odvahy, ten se podívá tam, odkud světlo přichází. A to je teprve začátek. Intenzita světla stále stoupá. Země sténá tak, jakoby chtěla shodit starý krunýř. Lidé pobíhají sem a tam… To jsou fyzické projevy. Světlo narůstá. Je ještě nějaký čas před finálním rozuzlením. Falešní proroci, cha, kde je vaše zodpovědnost?

Kolik lidí kolem vás se shlukuje, cha? Víte vy, jakou máte obrovskou zodpovědnost? Víte o tom? Jenom ten je pravým prorokem, kdo už nic neříká. Z jeho aury září světlo a lidé intuitivně jdou za ním. Prorok už komunikuje s lidmi mentálně. Bude to období velmi intenzivní výuky, ale zároveň velké satisfakce všem těm, kteří se již dávno nechali intuitivně vést svou Duší ke Světlu. Nyní pro ně nastává chvíle, kdy mohou pomoci i ostatním. Ještě je daleko do rozuzlení.

Ze světla kolem Země se začínají vytvářet shluky energií. Je to příprava na pozdější … vy tomu říkáte časoprostorové brány. Jsou to tykadla pro příjem nových energií. Budete pobíhat po Zemi a vyhledávat intuitivně místo, kde je vaše brána, kde máte být, abyste mohli jít domů. Dokud ještě do toho momentu nové energie nespálí lidské jedince, tak pro zbytek těch, kteří pochopili a chtějí, nastává závěrečné finální rozuzlení. Na víc se již neptej.

Petr Bajnar

Zdroj: http://bajnar.blog.idnes.cz/

 

Súvisiace:

Prehistorické civilizace v Asii
http://www.cez-okno.net/clanok/prehistoricke-civilizace-v-asii

Trpaslíci, obři a mutanti v dějinách Země
http://www.cez-okno.net/clanok/trpaslici-obri-a-mutanti-v-dejinach-zeme

Hyperborea: bájná země severu
http://www.cez-okno.net/clanok/hyperborea-bajna-zeme-severu

Petr Bajnar
http://www.cez-okno.net/autor/petr-bajnar

 

O pyramidách v Bosně se Jiří Voňka dozvěděl z časopisu v květnu 2012. Porovnávat s těmi legendárními egyptskými je nechce. „Bylo by to jako nebe a dudy. Bosenské pyramidy jsou v podstatě zelené kopce. Na stráních rostou smrky, borovice. Pyramidy musí přesně splňovat sedm stanovených bodů. Základem jsou pravidelné tvary, musí tam být vnitřní prostory a další věci.“

RELÁCIU nájdete na tejto adrese

TEXT RELÁCIE nájdete na tejto adrese

Zdroj: http://www.rozhlas.cz/

 

Súvisiace:

►TAJOMSTVO PYRAMÍD V BOSNE
https://www.youtube.com/watch?v=y-6M_4C0xEM

Seriál: Bosnianske údolie pyramíd
http://www.cez-okno.net/serial-bosnianske-udolie-pyramid

 

Celé věky trvá náš sen o věčném mládí a kráse. Jak zabráníme úbytku sil a vitality? V čem tkví kouzlo áyurvédy? Tak dlouho, jako existuje samo lidstvo, trvá i sen o mládí a kráse. A touha pokořit smrt. Jak zabráníme úbytku sil a vitality? Jak zabráníme stárnutí? Filozofové a léčitelé nad těmito otázkami rozjímali a někteří skutečně nalezli odpovědi... před mnoha tisíci let. Archeologové objevili překvapující poznatky starodávných kultur. Tajemství dlouhověkosti bylo pečlivě chráněno a předávalo se z mistra na žáka, aby se nikdy neztratilo.

http://www.csfd.cz/film/254994-tajemstvi-davnych-lecitelu/prehled/

Zdroj: https://www.youtube.com/channel/UC3Yzhc0JRR3Q3uoHNU0kRQw

Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese

Súvisiace:

AJURVÉDA, UMĚNÍ BYTÍ
http://www.cez-okno.net/clanok/ajurveda/ajurveda-umeni-byti

Zelená pro E.T. - červená pro upíry. Co mají společného Čelákovice a Paracas?
Před několika dny proskočila drobná zpráva na jednom českém zábavném/záhadném serveru. Týkala se "záhadných lebek z Paracas": v Jižní Americe nalezených, neuvěřitelně vyhlížejících podlouhlých lebek bytostí, které možná nebyly tak docela lidské. Ony lebky jsou skutečně zvláštní. Možná v sobě obsahují klíč k jedné záhadě. Ale trochu jiný, než by většina "záhadologů" ráda.

Mimozemšťané jsou "in"

Ne-lidský charakter lebek měly potvrdit genetické testy. Záhada nespočívá ovšem pouze v lebkách a jejich původu. Zvláštní je také to, proč se článek objevil zrovna nyní. Dotyčný výzkum už totiž proběhl (médii) před zhruba rokem.

Nic proti - prostě se momentálně hodil. Současně si ale nelze nevšimnout, že dobře zapadá do trendu. Poslední dobou se množí zprávy o možné existenci "života mimo Život", tedy mimo Zemi. Psali jsme o tom několikrát už i na Protiproudu: mimozemšťané jsou pokládáni za možné, pravděpodobné - ba vlastně už skoro přítomné. Jak je to tedy s lebkami z Paracas? Jde o podobný "testovací balónek"? Faktem je, že divné jsou. Skutečně divné. A navíc nelidské. Alespoň máme-li věřit Brienu Foersterovi et al., kteří lebky zkoumali.

Lebky údajně nejsou lidské

Tři tisíce let staré pohřebiště v jihoperuánském Paracas vydalo zhruba čtyřicet lebek, které neodpovídají ani běžné lidské velikosti, ani anatomii. Mají protáhlou, podlouhlou mozkovnu, v některých případech až o 25% větší a 60 % (!) těžší oproti běžným lidským rozměrům. Kromě toho mají některé nálezy místo dvou temenních kostí jen jednu, zato mimořádně obrovskou a vydutou. Zkrátka - podivné. Vypadají jako z béčkového filmu o mimozemšťanech. E.T. by zajásal a i bez telefonu by se rázem cítil jako doma.

Domorodci sice byli známi tím, že dětem svazovali hlavičky, takže je měly dlouhé a protáhlé, ale to nevysvětluje ani zvětšení mozkovny, ani jednu kost místo dvou. Uměle "protažené" hlavičky se navíc nalezly vedle těch "divných" - takže rozdíl je dobře vidět. Vypadá to spíše, jako by domorodci mechanicky napodobovali nějaký "vzor".

Především ale - Brien Foerster zhruba před rokem zveřejnil výsledky genetické analýzy. Lebky prý prozkoumal genetik, který "si přál zůstat v anonymitě" a po analýze mitochondriální DNA zjistil, že odchylky jsou natolik velké, že nemůže jít o žádný známý druh člověka ani zvířete.

Nefilim?

Jak bylo řečeno, lebky vypadají tak naprosto "ne-lidsky", že se okamžitě vynořily spekulace, o co šlo - snad o mimozemsko-lidské křížence, nebo o proslavené biblické "Nefilim", které záhadologové také rádi nazývají mimozemsko-lidskými hybridy.

Zajímavý nápad, prosazovaný především stoupenci "alternativní archeologie". "Nefilim" je původně hebrejský termín ze Starého zákona (Genesis 6:4, Numeri 13:33), který označuje "zrůdy"či "obry", nebo snad "bohatýry", kteří vzešli ze spojení "dcer lidských" a "synů Božích".

Že spousta stoupenců "dänikenovského" směru uvažování zajásá nad "dokladem" existence mimozemšťanů v Bibli, je jasné. Stejně jasné ovšem je, že Biblický text nikde "syny Boží" neoznačuje za mimozemšťany ve smyslu našich dnešních sci-fi. Možná leda za "ne-pozemšťany", tedy za někoho, kdo není tak docela člověkem. A to je podstatný rozdíl. I kdyby peruánské lebky souvisely s "obry" zvanými Nefilim, což není vůbec jisté.

"Akta X" made in Čelákovice

Stejně jako je nejednoduché propojení "Nefilim" s podivnými (možná) ne-lidskými lebkami z Peru, není to ve skutečnosti vůbec jednoduché s výzkumem samotným. Brien Foerster sice šéfuje místnímu historickému muzeu, ale kromě toho nemá žádnou klasickou kvalifikaci. Jde o archeologického nadšence, stoupence "alternativní archeologie" - což ho v očích mnoha vědců předem diskriminuje. Navíc své závěry neuveřejnil v žádném "prestižním" vědeckém časopise, ale docela obyčejně na facebooku. A vlastně se o nich nic pořádného neví.

Brien Foerster

Těžko tedy říci, zda jsou platné. Klidně být nemusí. Nebo také mohou. Jak už bylo řečeno, odlišnost, která z podlouhlých lebek čiší, je skutečně spektakulární. A pokud by někdo měl k dispozici podobně spektakulární materiál a la "Akta X", asi by se zveřejňováním informací o sobě nepospíchal a materiál nedával z ruky - aby náhodou "záhadně nezmizel" (on, nebo vzorky). A i kdyby jeho nálezy zkoumala vědecká komunita poctivě a nikomu z mocných nepřišly nebezpečné natolik, aby je "ztopil", je možné, že by vědci na nic nepřišli, i kdyby jim pravda zírala přímo do očí.

Tak, jako se to zřejmě stalo s podobným českým nálezem, upíry z Čelákovic: dlouhé špičaté zuby a další odlišnosti u nalezených koster pokládali antropologové prý za "nic neobvyklého" a kosterní nálezy z 11. století dál označují za hroby nešťastníků, kteří prostě měli náhodou tu smůlu, že proti nim byl proveden protivampyrický zásah. Kosti zatím zmizely kdesi v archivu a nejsou k mání.

To je samozřejmě jiný příběh. A také "jenom pověst". Peruánské mimozemšťany však dost možná čeká růžovější budoucnost, než české upíry. Na rozdíl od upírů totiž dobře zapadají do současného všeobecného trendu.

Badatel představuje lebky (anglicky):

VIDEO nájdete na tejto adrese.

Truth is in there

"Víra" v život mimo Zemi se - na rozdíl od vědomí o existenci sil, které bychom mohli nazvat démonické - zvolna stává mainstreamem. Dobře zapadá do současného "vědeckého světového názoru". Také se velmi hodí mocným. Těžko si představit lepší jednotící prvek roztříštěného světa, než "společného nepřítele z kosmu". Nebo větší autoritu, než "moudré mimozemšťany", vybavené mnohem lepší technologií, než je ta naše. Pokud by si na ně někdo dokázal "zahrát", třeba technologicky, jistě by dokázal ovládat lidstvo způsobem, o němž se zatím žádnému diktátorovi na světě ani nesnilo.

"Hrát si na mimozemšťany" ovšem nemusí jen člověk, vybavený - řekněme - hypermoderními hejblátky produkujícími hologramy. Může si na ně hrát někdo úplně jiný. A v tom spočívá onen háček.

Zkusme si představit, že paracaské lebky skutečně nejsou tak docela lidské. Zkusme na chvilku zauvažovat o možnosti, že skutečně nějak souvisejí s "ne-pozemšťany", o nichž se zmiňuje biblický text. Pokud je to důkaz, že tito démoničtí ne-pozemšťané chodili po Zemi, byla by to naprosto fascinující zpráva. Zpráva o tom, že s naší realitou se to má poněkud jinak, než jsme si zvyklí připustit.

Tu by ovšem dnešní mocní, na rozdíl od vlastně celkem krotké "banální" zprávy o mimozemšťanech, jistě slyšeli neradi. Šlo by totiž o daleko větší "trhák a senzaci", než populární moderní mýtus o existenci mimozemské "humanoidní" civilizace. Potvrzovalo by to především něco klíčového o životě tady, na Zemi. Dávala by příležtost "rekonstrukce paměti" ve smyslu "nepříjemné pravdy".

Například zjištění, že Bible není jen "pohádkou pro dospělé"či prostorem pro nesmyslné dänikenovské spekulace, ale sdělením o skutečnostech, kterým jsme jen odvykli (byli jsme odnaučeni) rozumět. Rekonstruovaná paměť by nám totiž dala možnost pomyslet si cosi poměrně zásadního o démonech v podobě mimozemšťanů, až (pokud) se objeví. A lépe bychom porozuměli tvrzení "expertů" z NASA a Hollywoodu, že to bude co nevidět.

Pokud tedy jsou lebky z Paracas skutečně dokumentem něčeho podobného, čeká je rychlý pád do zapomnění. Tak jako čelakovické "zubaté kostry". Upíři, démoni či ďábel jsou přece jen strašáci ze středověku, vhodní nanejvýš jako směšné rekvizity do béčkových hororů.

Hurá do kosmického věku!

Erika M. Peprná

Zdroj: http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/2191-zahada-protazenych-l...

 

Súvisiace:

Prodloužené lebky nemusejí být lidského původu
http://www.cez-okno.net/clanok/prodlouzene-lebky-nemuseji-byt-lidskeho-p...

Lebky z Paracasu - první analýzy DNA
http://www.cez-okno.net/clanok/lebky-z-paracasu-prvni-analyzy-dna

VÝSLEDKY DNA PRO LEBKY NEPHILIM V PERU JSOU NA SVĚTĚ A VÝSLEDKY JSOU NAPROSTO ŠOKUJÍCÍ (+VIDEO)
http://www.cez-okno.net/clanok/vysledky-dna-pro-lebky-nephilim-v-peru-js...

BRIEN FOERSTER
http://www.cez-okno.net/autor/brien-foerster

Nefilovia (Nefilim)
http://www.cez-okno.net/rubrika/nefilimi

 

Věčná je lidská touha po souladu se silami přírody, věčném životě, po kráse a vnitřní harmonii. A voda je zdrojem veškerého života. Staří Římané dobře znali její zázračnou moc. Ta touha je tak stará jako lidstvo samo - touha po souladu se silami přírody, věčném životě, po kráse a vnitřní harmonii. Voda je zdrojem veškerého života. Římané uměli s vodou zacházet přímo geniálně. Objevili a využívali její léčivé schopnosti.

Bormio leží na starobylé římské cestě vedoucí přes italské Dolomity. Horká geotermální voda tu proudí pohořím už od samého počátku existence země. Římané začali tyto horké prameny, stejně jako všude po celé pravlasti, využívat před více než dvěma tisíciletími. Lidé se tu odpradávna koupali, relaxovali a léčili. V termálních lázních v Bormiu využívá doktorka Cinzia Fiorentiniová léčivé schopnosti vody už dvacet pět let. její program umí léčit např. pacientky s chronickou revmatickou artritýdou.

http://www.csfd.cz/film/254994-tajemstvi-davnych-lecitelu/prehled/

Zdroj: https://www.youtube.com/channel/UC3Yzhc0JRR3Q3uoHNU0kRQw

Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese

Súvisiace:

Tajemství dávných léčitelů 1: STAROVĚKÁ INDIE
http://www.cez-okno.net/clanok/tajemstvi-davnych-lecitelu-1-staroveka-indie

AJURVÉDA, UMĚNÍ BYTÍ
http://www.cez-okno.net/clanok/ajurveda/ajurveda-umeni-byti

Před dvěma tisíci dvěma sty lety byla v Číně sepsána první Kniha o zdravém životě. Celý svět dnes znovu objevuje a oceňuje hodnotu tradičního přírodního léčitelství a přístupu k životu. V Číně objevili archeologové základy poznání dlouhého a zdravého života. První čínský císař chtěl ještě víc chtěl žít navěky. Před dvěma tisíci dvěma sty lety byla sepsána první bible o zdravém životě. Čínská nauka o zdraví je založena na pozorování čchi - životních energií a jejich proudění v přírodě.

Základní prvky voda, země, kov, dřevo a oheň na sebe navzájem působí. Kromě toho určují zdravotní stav člověka i vyváženost prvků jin a jang lidé mají stejně jako skály dvě vlastnosti ve stínu převládá chlad a vlhko a na slunci zase horko a sucho. Tato vyváženost se neustále proměňuje. Okamžik po okamžiku. Z čínského hlediska určuje interakce mezi jin a jang vnitřní harmonii a tudíž i zdravotní stav člověka.

http://www.csfd.cz/film/254994-tajemstvi-davnych-lecitelu/prehled/

Zdroj: https://www.youtube.com/channel/UC3Yzhc0JRR3Q3uoHNU0kRQw

Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese

Súvisiace:

Čína
http://www.cez-okno.net/rubrika/cina

Tajemství dávných léčitelů 2: STAROVĚKÝ ŘÍM
http://www.cez-okno.net/clanok/tajemstvi-davnych-lecitelu-2-staroveky-rim

Tajemství dávných léčitelů 1: STAROVĚKÁ INDIE
http://www.cez-okno.net/clanok/tajemstvi-davnych-lecitelu-1-staroveka-indie

AJURVÉDA, UMĚNÍ BYTÍ
http://www.cez-okno.net/clanok/ajurveda/ajurveda-umeni-byti

Historie Pravěku se opírá především o záznamy Blavatské, ale i jiných okultistů, včetně záznamů z regresivních hypnóz, při kterých hypnotizovaní měli navštívit své minulé životy na Atlantidě. Důležitým zdrojem byly informace od mimozemských lidí, především z Andromedy a Plejád, nechybí ale ani vědecká evoluční teorie podle Darwina či Mayský kalendář. I když je pro nás stvoření života a éra pravěku zahalena tajemstvím, přesto už dnes můžeme najít styčné body, ve kterých se většina zdrojů shoduje.

Bohužel informace, které se týkají tohoto období jsou i z okultních zdrojů často velmi kusé, často dokonce není ani zcela jasné, na jaké úrovni se ten který děj odehrával. A nejen to, také v chronologii - datování jsou někdy značné mezery. Mnozí sice hovoří o stejných událostech, avšak udávají jiné časové souřadnice.

Náš fyzický svět má tři rozměry - čas, prostor a pohyb, ale na onom světě žádný čas neexistuje. To je také důvod proč i při návratech médií do jejich minulých životů bývá obtížné říct, ve které době se nachází. Spíše jde o jejich subjektivní pocit. Často ji nedovedou vůbec určit, jak vidíme u návratů do éry Atlantidy, kde se pravděpodobně čas měřil úplně jinak než dnes, pokud vůbec.

Na tom se shodují s informacemi mimozemských lidi (kontaktéři UFO), kteří také říkají, že je velmi obtížné určit časovou linii v přepočtu na naše jednotky času.

Důvodem je i to, že čas ve vyšších realitách plyne zcela jinak. Nakonec dobu ranného vesmíru nelze ještě vůbec časově měřit, protože hmota, která ho vytváří, teprve vznikala, i když hovoříme o času v 3D realitě a vycházíme z jednotky světelného roku. Jinými slovy, čas ve skutečnosti neexistuje, jde pouze o lineárně rozložený okamžik. Proto musíme brát veškerá datování přepočítaná na naše současné měření času s rezervou.

O tom jak probíhal vznik vesmíru nebo časné stádium prvohor na Zemi nemáme od vesmírných lidí ani jasnovidců (pokud je mi známo) téměř žádné informace a ani v Akašické kronice už nic nenajdeme... Jednak proto, že se tam tyto záznamy neudržely a smazaly se, nebo tam dost možná vůbec ani zaznamenány ještě být nemohly, protože žádná akašická kronika ještě neexistovala... (V akašické kronice jsou jen záznamy z historie, které mají nějakou souvislost se současností. Čím je tato souvislost menší, tím jsou tyto záznamy méně kvalitní, až se ztrácí úplně a není možné je už dohledat - zde se archivuje pouze náš svět, tj. má-li kořeny v jiné, vyšší realitě a v jiných světech, kterou už s naším světem nemají žádnou souvilost, nenajdeme je tu).

Musíme tedy vycházet především s vědeckých hypotéz smířit se s tím, že zůstanou zapsány ve vyšších duchovních realitách či vědomí Boha. Máme sice i nějaké zprávy z duchovních světů, ale ty jsou velmi kusé, příliš abstraktní a nehmatatelné, než abychom podle nich mohli sestavit nějaký obraz prvotního stvoření, o nějaké chronologii ani nemluvě.

Tento náš vesmír je také pravděpodobně jen jedním z nekonečného množství mnoha dalších. To co nazýváme nekonečným vesmírem, je tedy jen maličkým zrnkem v moři písku jiných vesmírů. Jak ale vypadají jiné vesmíry v bublinách této pěny si nikde netroufne ani odhadovat. Jako bulbiny vesmíry vznikají a zanikají a jiné vesmíry mohou být tvořeny hmotou zcela jiné povahy a mohou mít zcela jiné rozměry, než časoprostor.

Jak vesmír zanikne také nikdo neví, ale jsou v podstatě dvě verze – až se všechna energie ve vesmíru spotřebuje, tak vychladne a rozpustí se nebo se jako černá díra zhroutí sám do sebe a zmizí. V obou případech by byl výsledek stejný. Předpokládá se, že dnes je někde v polovině své životnosti.

Vesmír samozřejmně nikdo nikdy nezměřil a nikdo si ani netroufne odhadnout jak je velký, proto říkáme, že je nekonečný. Je tak velký, že jakákoli představa o jeho velikosti nemá prakticky význam.

Podle okultních zdrojů má vesmír průměr 26 miliard let rychlostí světla (což by tedy odpovídalo stáří vesmíru 13 mld. let (ovšem je ve 3D) - méně, než říká současná vědecká teorie, dříve se uvádělo 14,5 mld.), z toho Mléčná dráha (naše galaxie) nějakých 3 miliony světelných let, což odpovídá stáří pouze 1,5 mld. let - tedy o hodně méně, než uvádí vědci, kteří vznik galaxie vidí už před cca 14 mld. lety a Sluneční soustavy před 5 mld. lety. To, co se tedy dělo (především na Zemi) před dobou 1,5 mld. let je jen vědecká hypotéza.

Podle vesmírných lidí ale galaxie, hvězdné systémy a hvězdy vznikají a zanikají průběžně, vytváří je vyšší bytosti (ba dokonce i nižší bytosti umí vytvářet hvězdné systémy). Vědecký předpoklad, že "všechno vzniklo na začátku" je tedy možná hluboký omyl. Dále je zajímavé, že Andromeďané hovoří o testování ekosystémů a oživování planet v soustavě až od éry druhohor, tedy nejdříve před nějakými 544 miliony lety.

Podle lidí z Plejád je v galaxii nejméně 30 superkup galaxií, 150 miliard hvězd (podle astronomů 200 mld.), 115 miliard hvězdných soustav a 5 milionů padlých vyspělých civilizací, které podléhají inkarnaci (obydlených planet je tedy jen nepatrný zlomek). Jinak je ale obydleno každé těleso, každá planeta a hvězda, avšak ve vyšších dimenzích. Lidé z Andromedy uvádí počet 100 miliard galaxií, ale těch známých, zmapovaných (naši astronomové jich zatím obejvili něco přes 4000).

Naše Galaxie se nachází v kupě galaxií známé jako Místní skupina galaxií, kde patří spolu se spirální galaxií M31 v Andromedě a M33 v Trojúhelníku k největším. Galaxii obklopuje několik gravitačně vázaných trpasličích galaxií. Nejbližší z nich je trpasličí galaxie Velký pes. Největší satelitní galaxií je nepravidelná galaxie Velký Magellanův oblak. Nejvzdálenější galaxie GR 8.

V Místní skupině galaxií bylo dosud objeveno 42 trpasličích galaxií a 3 velké galaxie (včetně naší). Galaxie je součástí tzv. Místní nadkupy galaxií a ta Supergalaxie. V této Místní nadkupě se nachází více než 150 kup a skupin galaxií. V jejím středu je kupa galaxií v Panně. Tak co, netočí se vám z toho hlava závratí?

Chronologie:

(pre viac informácií kliknite na konkrétne obdobie)

›› Vznik vesmíru

›› 554 mil. Prvohory

›› 225 mil. Druhohory

›› 65 mil. Třetihory

›› 6 mil. Počátky Atlantidy

›› 1 mil. Vrcholné období

›› 800 tis. Úpadek

›› 200 tis. Ruta a Daitya

›› 76 tis. Poseidonie

›› 28 tis. Poseidonie

›› 9 tis. Potopa světa

Zdroj: http://okamziky-vecnosti.avalon24.eu/

 

Súvisiace:

Zakázaná archeológia
http://www.cez-okno.net/rubrika/rubriky/zakazane-dejiny

Seriál: Utajované dejiny Zeme
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-utajovane-dejiny-zeme

Seriál: Architekti vesmíru
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-architekti-vesmiru

 

Tím archeológov tvrdí, že urobili jeden z najdôležitejších objavov spojených s históriou Núbie. Podľa Sudánskej pamiatkovej služby môže byť hieroglyfický nápis odkrytý v Abu Erteila najdôležitejším objavom posledného desaťročia. Pohrebná komora obsahuje sarkofág a množstvo predmetov, poskytujúcich fascinujúci pohľad na záhadnú civilizáciu, ktorá zmizla asi pred dvomi miléniami.

Vykopávky na nálezisku Abu Erteila, Sudán v roku 2015. Zdroj: ›› CEEM

Asi 124 míľ (200 km) severne od Chartúmu objavili najpôsobivejšie artefakty, ktoré zahŕňajú bazaltový rituálny oltár, hieroglyfický nápis a posvätnú loď. Tento objav, ktorý je plodom ôsmich kôl vykopávok, vrhá nové svetlo na Núbijskú civilizáciu, ktorá existovala medzi 1. storočím pred Kristom a 1. storočím po Kristovi. O chráme, kde boli učinené nálezy, sa myslelo, že ho najpravdepodobnejšie zničil požiar. V súčasnosti sa robí datovanie zrúcanín pomocou rádiokarbónovej metódy, aby sa zistil presný dátum udalosti.

„Stále študujeme hieroglyfické nápisy v egyptštine, ale už sme identifikovali kartuše s menami kráľovského páru, o ktorom sa zmieňujú. Sú nimi kráľ Natakamani a kráľovná Amanitore, ktorí vládli v priebehu Zlatého Veku Meroitickej civilizácie, ktorá sa vyvíjala pri Níle. Zohrávala dôležitú úlohu na medzinárodnom stupni: berúc do úvahy fakt, že mala obchodné a diplomatické vzťahy s Rímskou ríšou, až do svojho poklesu kvôli vzostupu Etiópskeho kráľovstva Axum,” povedal profesor Fantusati ›› pre AGI.

Kráľ Natakamani a kráľovná Amanitore velebiac boha Apedemaka. Zdroj: ›› Saint Louis University

Podľa výskumníkov bol základ pre posvätnú loď umiestnený v časti „naos" alebo centrálnej sieni budovy. Ukrýval núbijské božstvo, periodicky umiestňované na lodi kvôli rituálnym procesiám. Čo sa týka slov profesora Fantusatiho, artefakt je nesmierne dôležitý pre lepšie pochopenie vzťahov medzi meroitickou a susednou egyptskou civilizáciou.

„Pre nálezisko Abu Erteila je to ďalšia prestíž, radí sa medzi najzaujímavejšie nálezy v súčasnej núbijskej archeológii,“ ›› povedal.

›› Kráľovstvo Kuš bolo starovekým africkým kráľovstvom, ktoré existovalo od roku 1 070 pred Kristom do roku 350 po Kristovi. Bolo založené po konci Bronzovej doby a rozpade Novej ríše Egypta, a bolo sústredené v Napata. Kušitskí králi vládli ako faraóni v Egypte počas Tretieho prechodného obdobia, obzvlášť počas vlády 25. dynastie. Avšak z Egypta ich vyhnali Asýrčania za vlády Esarhaddona. Kráľovstvo pretrvalo, až dokým sa na ich územie nerozšírila Rímska ríša. Zánik kráľovstva Kuš sa začal v 1. alebo 2. storočí po Kristovi, kedy bolo oslabené vojnou s rímskou provinciou Egypta. Neskôr začalo nad starým náboženstvom prevládať kresťanstvo.

Dva príklady meroitických hieroglyfov (nie z Abu Erteily). Votívna (ďakovná, pozn. red.) plaketa kráľa Tanyidamaniho, Zdroj: ›› Public domain; a meroitická stéla, Zdroj: ›› British Museum

-pokračovanie-

Natalia Klimczak

12. január 2016

Zdroj: http://www.ancient-origins.net/news-history-archaeology/archaeologists-f...

© Ancient Origins, Všetky práva vyhradené

Preklad: PH

Korektúry: Yezid

exkluzívne.cez.okno

 

Súvisiace:

Núbia
http://www.cez-okno.net/stitok/nubia

Hieroglyfy
http://www.cez-okno.net/hieroglyfy

ANCIENT ORIGINS Výber
http://www.cez-okno.net/rubrika/ancient-origins-vyber

 

“Kráľovský palác Natakamaniho a kráľovnej Amanitore bol v Džebel Barkal. Stal sa jedným z najväčších objavov spojených s kráľom a kráľovnou. Bol vykopávaný mnoho rokov a stále prináša mnoho nových informácií o tomto období.”

Prostredie chrámu tiež umožnilo tímu, aby vytvoril jasnejší obraz budovy a integroval nové informácie s tým, čo ›› našli počas predchádzajúcich vykopávok. Prvá kampaň misie sa začala v roku 2008 s podporou sudánskych úradov. Archeologickú misiu založila v roku 2015 Medzinárodná asociácia stredozemských a orientálnych štúdií a Inštitút orientálnych štúdií Ruskej akadémie vied. Misiu tiež oficiálne uznalo Talianske ministerstvo zahraničných vecí.

Dva z artefaktov odkrytých v Abu Erteila: amulet koruny a soška leva. Zdroj: ›› Fantusati/Lebedev

Kráľ a kráľovná Zlatého veku a ich palác

Natakamani vládol v kráľovstve Kuš (Núbia, terajší Sudán) asi od roku 1 pred Kristom do roku 20 po Kristovi. Bol jedným z najdôležitejších vládcov Meroitického obdobia. Predchádzala ho jeho matka, kráľovná Amanišakheto. Jeho manželka, kráľovná Amanitore, bola tiež vládkyňou a pravdepodobne následníčkou. Núbijský faraón ›› Natakamani a kráľovná Amanitore boli poslednými veľkými staviteľmi v kráľovstve Kuš. Sú známi kvôli obnove chrámov a vybudovaniu pyramídy v Meroe. Ich stavby boli postavené v Kerabe, oblasti medzi Nílom a riekou Atbara. V blízkosti vybudovali mesto Naqua, kde sa nachádza chrám Apedemak. Tento chrám je jedným z najznámejších monumentov a stále je v dobre zachovanom stave.

›› Kráľovský palác Natakamaniho a kráľovnej Amanitore bol v ›› Džebel Barkal. Stal sa jedným z najväčších objavov spojených s kráľom a kráľovnou. Bol vykopávaný mnoho rokov a stále prináša mnoho nových informácií o tomto období. Aby sa vyplnila priepasť vo vedomostiach o kráľovskom páre, začala Archeologická misia rímskej Univerzity Sapienza v roku 2001 vykopávky. Počas práce archeológovia objavili miestnosti, ktoré patrili kráľovskej rodine, skladovací priestor, ktorý bol plný vzácnych artefaktov, a mnohé iné štruktúry.

Foto a plán budovy B3200 v Džebel Barkal. Zdroj: ›› Sapienza University

Existuje niekoľko tam nájdených monumentov, kde sa Natakamani a Amanitore objavujú spolu, dokazujúc silný vzájomný vzťah. Niekoľko chrámových sôch odhaľuje, že mali takmer rovnaké práva a postavenie. Žiaľ, mnohé z budov, ktoré pár postavil, bolo zničených Rimanmi. Zvyšky starovekého kráľovstva Kuš sú ako skladačka, a keď sa pridá viac kúskov je nádej, že história Natakamaniho a jeho doby bude lepšie pochopená.

-koniec-

Všetky časti nájdete na tejto adrese.

Natalia Klimczak

12. január 2016

Zdroj: http://www.ancient-origins.net/news-history-archaeology/archaeologists-f...

© Ancient Origins, Všetky práva vyhradené

Preklad: PH

Korektúry: Yezid

exkluzívne.cez.okno

 

Súvisiace:

Núbia
http://www.cez-okno.net/stitok/nubia

Hieroglyfy
http://www.cez-okno.net/hieroglyfy

ANCIENT ORIGINS Výber
http://www.cez-okno.net/rubrika/ancient-origins-vyber

 

Původ člověka na nové planetě Zemi je dvojího původu. Jeho fyzické tělo vzniklo jak evolučním vývojem na Zemi (typ Eva), tak má vesmírný původ (Adam), především od lidí ze souhvězdí Lyry a Plejád (Atlanitda). Tyto vývojové proudy fyzické podoby člověka se spojily teprve před 50 000 lety, kdy se Atlantida propadla na fyzickou úroveň. Do té doby na fyzické Zemi vznikalo evolucí jen tělo pračlověka a planeta nebyla trvale obydlena žádnými inteligentními bytostmi. Země byla obydlena člověkem pouze na jemnohmotných, neviditelných úrovních, ke kterým patřily všechny nejstarší civilizace a později i civilizace Atlantidy.

Přechodné období

Pokud se týká historie naší civilizace veškeré písemné záznamy začínají až v době 3 000 let před Kristem. Co bylo předtím leží pro nás v temnotách. Jaká byla tehdy společnost, jak fungovala a jaké byly opravdu její počátky a vznik, to jsou všechno pouze hypotézy vědců. Okultní záznamy i informace od vesmírných lidí naproti tomu hovoří jasně. Období konce pravěku a začátku starověku a prvních kultur, nebyla nějakým počátkem civilizace, ale počátkem nové. Předtím totiž existovala jiná, daleko vyspělejší, než je v současnosti ta naše, která však během milionů a statisíců let dospěla ke svému úpadku a zhruba 10 000 let před Kristem definitivně zanikla. Bylo to tedy jen přechodné období, ve kterém potomci této supervyspělé civilizace a pračlověka doby kamenné společně budovali nové kultury. Tito potomci zaniklé Atlantidy byli pro člověka bohy, neboť měli znalosti a schopnosti, které člověk doby kamenné neměl (magie, rušení zemské přitažlivosti, znalost elektřiny).

- 9000 V různých částech světa vznikají první kultury (Egypt, Peru, Aztékové, Indiáni, Indočína, Mayové, Inkové, Babylon, Mongolové, Árijci). Také v Asii vznikají první zemědělské kultury, domestikují se i první domácí zvířata (ovce). Rozvíjí se keramika i tkalcovství. Mentalita tehdejších lidí se značně liší od současného člověka.

- 8000Ústup posledních zbytků ledovců, Sahara se mění v zelené pastviny a úrodnou zemi. Začíná se pěstovat pšenice a ječmen. Vedle Neandrtálců zcela vymírají savci doby ledové (např. Smilodonti). Země je blíže ke Slunci, klima se ustaluje na dnešní úroveň, objevuje se už současná flora a fauna. V Mezopotámii vznikají první opevněná města až s 5 tisíci obyvateli, dochází k osídlení Egypta.

U člověka stále převažuje pocitová stránka nad rozumem - realita se u něj přirozeně prolíná s magičnem. Existuje mnoho druhů náboženství a uctívání nejrůznějších sil a model. Protože však člověk dosud žije ve světě pocitů, nedochází ke konfliktu náboženství - ta dosud neexistují. (Člověk údajně ještě v této době běžně užíval telepatie, neboť rozum ještě plně neužíval).

- 7200 Během starověku se staví Stonehenge, sochy na Velikonočním ostrově, nové pyramidy a další obrovské stavby. V této době ještě na Zemi žili spolu s pozemskými lidmi i potomci vyspělé rasy atlantů (obyvatel předchozí zaniklé civilizace na Zemi), díky kterým mohly tak megalománské stavby vůbec vzniknout).

Éra Mezopotámie - kolébka současné civilizace

- 6000 Zemi navštěvují Xhumz z Betelgeuze - humanoidně-reptilní bytosti. Jsou vyšší než lidé, mají zářivě modré oči se šikmou zorničku, podobně jako kočky. Ovládají materializaci a dematerializaci svých těl. Na Zemi přichází nejen proto, aby ji studovali, ale s úmyslem ji kolonizovat. Jejich vysoký vzrůst brzy vytvořil zdání, že jsou nějakým způsobem nad pozemšťany. Jejich vědomosti pozemšťany tak překvapily, že těmto bytostem brzy úplně podlehli. V té době znásilňovali ženy a několik tisíc lidí si vzali za své otroky. Měli létající lodě, které představovaly pro bytosti na Zemi zázrak. Všichni (pozemští) vládci poslouchali slova těchto mocných bytostí, které přišly z nebes. Oni využívali své výhody a brali si pro sebe otroky, jednalo se s nimi jako s bohy.

Už v dobách starověku na Zemi doslova implantovali zákony, kterých se její obyvatelé nemohli zbavit. Pomalu zformovali pozemšťany na takovou duševní úroveň, že si neuvědomovali kým jsou, modifukovali nejen lidi, ale i životní prostředí na Zemi.

V současnosti už Xhumové postrádají city a neprožívají vůbec žádné emoce. To proto, že jejich vědci dosáhli před více jak 2000 lety úspěšně vymazat strach z jejich myslí. Důvod k tomu byl takový, že chtěli, aby jejich svět žil v optimálních individuálních podmínkách. Xhumové tak dosáhli úspěšného vymýcení citů. Později se ze Země z nějakého důvodu stáhli a svůj vliv obnovili až v roce 1914. V současnosti jsou prý na takové technické úrovni, o které se nám ani nezdá. Zajímavé je, že byli také jednou z prvních mimozemských ras v novodobé historii, která se setkala v roce 1954 s vysokými zástupci lidské rasy.

Hlavním centrem světové kultury se stává Mezopotámie (dnešní Irák a Sýrie) a Egypt. Do jižní Evropy se šíří zemědělské, pastevecké kultury i keramika (také do Čech).V zemědělství se užívá k orbě tažný dobytek. Začíná se rozvíjet i rozumová stránka člověka, ve společnosti roste vliv mužů, kteří přebírají v kmenech vedoucí úlohu od žen - společnost se mění na patriarchární.

Ovládnutí Měsíce negativními entitami, zničení jeho atmosféry a života na něm. Z Měsíce se stává jejich základna pro ovládnutí lidstva na Zemi. Dochází k aplikaci první rozumových ovládacích programů. Negativním způsobem rovněž vstoupuje i do přirozeného 28-denního ovulačního cyklu ženy – u žen se začínají objevovat nepříjemné stavy a prožitky v souvislosti s jejich cyklem. Měsíční cyklus tak nahrazuje ve své důležitosti původní stejně dlouhý cyklus Slunce. Od této doby je mimo jiné geologicky doložitelná přítomnost přílivu a odlivu na Zemi.

- 5500 V Evropě a Asii vzniká první říše na území Turecka (Chetité). Lidé svým rozumem objevují časovou posloupnost, čas, přestávají žít pouze v přítomnosti. Rozvíjí se společenská dělba práce, rozvíjí se říční a námořní doprava, první veslice a plachetnice, začíná se tavit i měď.

- 5200 Eneolit - pozdní doba kamenná v Evropě. Muži mají ve vesnici hlavní slovo. Základní buňkou společnosti přestává být rodina a rod, ale příslušenství k vesnici - bez příbuzenských vazeb, tzv. sousedská občina. Odlévají se kovy, byl vynalezen i hrnčířský kruh. Praktikuje se směnný obchod, společnost se začíná dělit na bohaté a chudé, vládnoucí a ovládané...

- 5000 Hlavními světovými centry jsou Mezopotámie (Summer a Akkad) a Čína. Nejdůležitější města pak Uruk (Erech), Akkad, Babylón, Ur, Ninive a Eridu. Nejdůležitějšími jazyky jsou sumerština, akkadština. Klima se však výrazně mění a s ním i úpadek kultur v Egyptě. Úrodný kraj Sahary se stává neúrodnou pouští.

Starověk:

(pre viac informácií kliknite na konkrétne obdobie)

›› -9000 První kultury

›› -4800 Nový Egypt

›› -1290 Řecko

›› -290 Římská říše

Zdroj: http://okamziky-vecnosti.avalon24.eu/

 

Súvisiace:

Zakázaná archeológia
http://www.cez-okno.net/rubrika/rubriky/zakazane-dejiny

Seriál: Utajované dejiny Zeme
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-utajovane-dejiny-zeme

Seriál: Architekti vesmíru
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-architekti-vesmiru

 

Současná archeologie ví o nemalém množství nálezů, jejichž smysl a význam nejsou doposud rozluštěny, a zřejmě ani v nejbližší době nebudou. Například, staroindické texty, ve kterých je podrobný popis něčeho, co se podobá kosmickým lodím, nebo jaderných výbuchů. Další jsou obtížně vysvětlitelné kresby na stěnách staroegyptských hrobek. Jedním z takových záhadných artefaktů je tzv. Seznam sumerských vládců.

Článok nájdete na tejto adrese

Zdroj: http://www.suenee.cz/

 

Súvisiace:

Sedm mudrců, U-Anna Adapa, Óannés
http://www.cez-okno.net/clanok/sedm-mudrcu-u-anna-adapa-oannes

SUMER
http://www.cez-okno.net/rubrika/sumer

Seriál: MEZOPOTÁMIA
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-mezopotamia